Proč Němci říkají dicke a co to vypovídá o jejich kultuře

Etymologie slova dicke v němčině

Slovo dick je zajímavým důkazem toho, jak se germánské jazyky vyvíjely a jak spolu souvisejí s jinými indoevropskými jazyky. Když řekneme česky tlustý, v němčině použijeme právě toto slovo, které má překvapivě dlouhou a bohatou historii.

Odkud se vlastně vzalo? Pokud se vrátíme do středověku, najdeme starohornoněmecké dicki. Lidé ho běžně používali už mezi osmým a jedenáctým stoletím, tedy v době, kdy se germánské jazyky začaly výrazně odlišovat od svého společného předka. A když půjdeme ještě dál do minulosti, narazíme na pragermánské *þekuz – výraz, který už tehdy znamenal něco hustého, silného nebo masivního.

Co je na tom opravdu fascinující? Podívejte se na ostatní germánské jazyky. V angličtině řeknete thick, v nizozemštině dik, ve švédštině tjock a v norštině tykk. Všechna tato slova znějí podobně, protože prostě mají stejný základ. Je to jako pozorovat, jak se z jednoho společného kořene vyvinuly různé větve stromu, přičemž každá si zachovala něco ze své původní podoby.

Jak se ale měnil význam tohoto slova v průběhu staletí? Zpočátku lidé mluvili hlavně o fyzických vlastnostech – něco bylo husté, kompaktní, silné. Postupem času se ale použití rozšířilo. Dnes můžete popsat tloušťku čehokoliv – od prkna po postavy lidí. A pak tu máme obrazná vyjádření, která odhalují mnohem víc o německé kultuře. Když Němec řekne dicke Freunde, nemluví o tlustých přátelích, ale o těch opravdu blízkých. A dicke Luft? To není hustý vzduch, ale napjatá, nepříjemná atmosféra v místnosti.

Zajímavé je také sledovat, jak se slovo měnilo po stránce výslovnosti a formy. Hornoněmecký posun souhlásek – tedy významná změna, která oddělila horní němčinu od ostatních germánských jazyků – v tomto případě zachoval počáteční d. Není to samozřejmost, protože v jiných slovech docházelo k daleko výraznějším proměnám.

Chcete vědět, jak hluboko ty kořeny sahají? Jazykovědci našli spojitost až s praindoevropským kořenem *tegu-, který vyjadřoval hustotu a pevnost. Tento pravěký základ najdeme v různých podobách napříč mnoha jazyky, které dnes považujeme za naprosto odlišné. Uvědomte si, že slova, která denně používáme, mají tisíciletý příběh a spojují nás s našimi praprarodiči způsobem, který si ani neuvědomujeme.

Výslovnost se samozřejmě také měnila. Původní dicki se postupně zjednodušilo na dick – typický proces zefektivnění, který probíhal v mnoha germánských jazycích. Lidé mluví rychle, prakticky, a jazyk se tomu přizpůsobuje. Proč říkat víc slabik, když stačí méně?

Základní význam a překlad do češtiny

Německé slovo dicke patří k těm výrazům, které člověk potřebuje znát hned od začátku, když se učí německy. V češtině mu odpovídá slovo tlustý – jednoduché, přímočaré a užitečné v nejrůznějších situacích. Možná si říkáte, co je na takovém slově tak zajímavého? Ukáže se, že toho víc, než by člověk čekal.

Představte si, že stojíte v knihkupectví a chcete popsat tu obrovskou encyklopedii, která by mohla posloužit i jako závaží. Řeknete ein dickes Buch – tlustá kniha. Nebo potřebujete vysvětlit zedníkovi, jak masivní má být zeď – eine dicke Wand. Vidíte? Slovo dicke prostě popisuje něco, co má značný objem, šířku nebo průměr. Nic víc, nic míň.

Jenže tady to začína být zajímavé. Stejně jako v češtině, i v němčině má tohle slovo dvojí tvář. Když mluvíme o věcech – knize, zdi, stromě, svetru – je všechno v pohodě. Nikdo se neurazí, že řeknete, že má tlustý kabát. Ale ve chvíli, kdy toto slovo použijete na člověka, vstupujete na tenký led.

Žijeme v době, kdy si lidé mnohem víc všímají, jak o sobě navzájem mluvíme. Říct někomu, že je dick nebo tlustý, to dneska prostě není moc taktní. Němci to vnímají stejně jako my – je to prostě neslušné. Proto existují jemnější způsoby, jak to vyjádřit, pokud to vůbec musíte říkat. Třeba kräftig gebaut (silnější postavy) nebo mit ein paar Kilos mehr (s pár kily navíc).

Z hlediska gramatiky se dicke chová úplně normálně jako každé jiné německé přídavné jméno. Základní tvar je dick a koncovka se mění podle toho, jestli mluvíte o muži, ženě nebo věci. Der dicke Mann, die dicke Frau, das dicke Buch – vidíte ten systém? České tlustý funguje podobně, akorát podle našich pravidel: tlustý, tlustá, tlusté.

Co je ale fakt zajímavé – tohle slovo dokáže popsat víc než jen fyzické rozměry. Mluvíme třeba o tlusté vrstvě barvy na zdi, o husté mlze, která je skoro tlustá, nebo dokonce o něčem přehnaném či intenzivním. Němčina má v tomhle hodně společného s češtinou – oba jazyky umějí pracovat s tímhle slovem kreativně.

Zkrátka, když se učíte německy, dicke je slovo, které budete používat pořád. Jen si dejte pozor na kontext a na to, o kom nebo o čem mluvíte. V restauraci si klidně objednejte dicke Pommes (tlusté hranolky), v knihovně si půjčte ein dickes Buch (tlustou knihu), ale když mluvíte o lidech, radši sáhněte po nějaké citlivější variantě.

Použití v každodenní konverzaci

V běžné německé konverzaci se slovo dick používá poměrně často a v nejrůznějších situacích, které mají daleko od pouhého popisu tloušťky nějakého předmětu. Když Němci mluví o něčem tlustém, narazíte na toto slovíčko při popisu věcí, lidí i celých situací, kde záleží na rozměrech nebo objemu.

Představte si třeba, že držíte v ruce pořádně objemnou knihu. Řeknete prostě Das Buch ist sehr dick – kniha je hodně tlustá, má spoustu stránek. Nic víc, nic míň. Úplně normální vyjádření bez jakéhokoli negativního nádech.

U lidí je to ale složitější. Když označíte někoho přímo jako dick, může to znít dost nešetrně, ba přímo hrubě. Němci to moc dobře vědí, a proto se raději vyhýbají přímočarému pojmenování. Sáhnou po jemnějších výrazech, podobně jako my v češtině – místo tlustý řekneme spíš boubelatý nebo statnější. V neformálním prostředí mezi kamarády nebo v rodině se ale toto slovo občas objeví bez zlého úmyslu, hlavně když o sobě mluví člověk sám.

Co je ale opravdu zajímavé, to jsou německé idiomy se slovem dick. Když někdo prohodí Das ist ein dicker Hund – doslova to je tlustý pes – nečekejte, že mluví o nějakém přerostlém čtyřnohém kamarádovi. Vyjadřuje tím spíš překvapení nebo rozčarování nad něčím nepříjemným či nečekaným. A když slyšíte, že jsou dva lidé dicke Freunde, znamená to, že drží pořádně při sobě – tloušťka tu symbolizuje pevnost jejich přátelství. Vidíte? Stejné slovo, úplně jiný význam podle toho, jak ho použijete.

V práci, zvlášť v technických oborech, je dick naprosto běžný a neutrální výraz. Řemeslníci, stavbaři nebo architekti denně mluví o tloušťce materiálů, zdí či jednotlivých vrstev. Věta Die Wand muss mindestens zehn Zentimeter dick sein je prostě standardní pracovní komunikace ve stavebnictví. Žádné vedlejší významy, žádné narážky.

Němci mají rádi také zesilující výrazy. Slovo fett je silnější a poněkud drsnější varianta, kterou uslyšíte hlavně mezi mladšími lidmi v neformálních situacích. Naopak existují i kultivovanější alternativy jako kräftig gebaut nebo stämmig, které zní mnohem diplomatičtěji a hodí se do oficiálnějších rozhovorů.

A pak je tu ještě výraz dick auftragen – přehánět nebo trochu přibarvovat realitu. Když někdo poznámkou Er trägt ganz schön dick auf naznačuje, že jeho kamarád ve vyprávění pěkně zabaluje, opět vidíte tu bohatost němčiny. Jedno jediné slovo dokáže mít tolik různých podob a významů – stačí jen vědět, v jaké souvislosti ho používáte.

Rozdíl mezi dick a fett

V němčině narazíte na dvě slova, která si v češtině vystačíme s jediným výrazem „tlustý – dick a fett. Vypadají sice podobně, ale jejich význam a použití se docela dost liší. Pokud je budete zaměňovat, může to vést k trapným situacím nebo dokonce k urážce.

Když Němci říkají dick, mají na mysli především fyzickou velikost, objem nebo tloušťku. Představte si třeba starou pevnostní zeď – to je dicke Wand. Nebo když si koupíte pořádně objemný román na dovolenou, je to ein dickes Buch. Máte po večeři plné břicho? To je pak ein dicker Bauch. Vidíte ten princip? Jde prostě o rozměr, o to, jak moc místa něco zabírá.

Jenže pozor – když mluvíte o lidech, dick může znít dost přímo až neslušně. Není to až tak hrubé jako v některých jiných jazycích, ale rozhodně to není něžné vyjádření.

Teď se podívejme na fett. Tady už nejde o velikost, ale o obsah tuku, mastnost. V obchodě si vybíráte mléko? Fette Milch je plnotučná verze. Vaříte maso, ze kterého se při smažení lije tuk? To máte fettes Fleisch. Celkově tučné jídlo plné kalorií označíte jako fettes Essen.

Samotný tuk nebo sádlo se pak v němčině říká das Fett – to už je podstatné jméno. Takže když babička vytahuje ze sklenice husí sádlo na chleba, vytahuje právě das Fett.

A tady přichází zajímavý zvrat – mladí Němci používají fett úplně jinak. V jejich slangu znamená něco jako „super nebo „bomba. Když se jim něco líbí, řeknou Das ist fett! Nemá to vůbec nic společného s tukem, prostě jim to přijde skvělé.

Rozdíl mezi těmito slovy je nejdůležitější, když mluvíte o lidech. Eine dicke Person znamená člověka s větší postavou – je to přímé, ale ne nutně urážlivé. Ale eine fette Person? To už zní opravdu hrubě a urážlivě, jako byste někoho označili za „tlustý pytel sádla. Tohle prostě neříkejte.

Chcete-li být taktní, použijte raději mollig (oblý, buclatý) nebo kräftig (statný). Ty zní mnohem přívětivěji a nikoho neurazí.

V technické nebo vědecké oblasti se tyto rozdíly ještě více vyostřují. Když měříte tloušťku materiálu – třeba plechu nebo desky – mluvíte o Dicke v milimetrech. Ale analyzujete-li obsah tuku v potravinách, sledujete Fettgehalt v procentech. To jsou dvě úplně odlišné charakteristiky.

Vidíte, jak je němčina přesnější než čeština? Zatímco my máme jedno univerzální „tlustý, němčina rozlišuje mezi fyzickým rozměrem a chemickým složením. Pro nás, kteří se němčinu učíme, to znamená jednu věc navíc k zapamatování, ale zároveň nám to dává možnost vyjadřovat se přesněji. A věřte, že když tohle pochopíte a začnete správně používat, budete znít mnohem přirozeněji.

Idiomatické výrazy se slovem dick

Německé slovo dick má v češtině dva základní překlady - tlustý nebo hustý. Možná vás překvapí, kolik zajímavých výrazů Němci s tímto slovem vytvořili. Pojďme se podívat, jak ho používají v běžném životě.

Když vejdete do místnosti a někdo prohlásí, že je tu dicke Luft (doslova hustý vzduch), rozhodně nemluví o špatném větrání. Spíš právě proběhla pořádná hádka nebo mezi lidmi visí napětí jako nůž. Znáte to - ta nepříjemná atmosféra, kdy by se dalo krájet.

Krásné je rčení durch dick und dünn gehen - jít společně skrz tlusté i tenké. Takhle Němci vyjadřují, že s někým projdou ohněm i vodou. Máte takového člověka ve svém životě? Někoho, kdo s vámi vydrží v dobrých i zlých časech? Právě o tom tahle fráze je.

Lidé s dickem Fell (tlustou kůží) mají obrovskou výhodu - kritika se jich jednoduše nedotkne. Nespadnou při každé nepříjemné poznámce. Tahle vlastnost se v dnešním světě sociálních sítí a neustálého hodnocení opravdu hodí.

Varování das dicke Ende kommt noch zní nějak zlověstně, že? A skutečně - používá se, když chcete někomu naznačit, že to nejhorší teprve přijde. Jako když vidíte první drobné problémy a tušíte, že se z toho vyklube pořádná kalamita.

Když někdo dick aufträgt, přehání jak na lesy. Představte si malíře, který místo jemných tahů nanese barvu centimetr tlustou vrstvou - přesně tak vypadá člověk, který svoje příběhy zbytečně natahuje a přikrašluje.

A nakonec dicke Freunde - husí kamarádi, jak bychom mohli říct česky. Nejlepší kámoši, se kterými máte opravdu silné pouto. Není to hezký způsob, jak vyjádřit skutečné přátelství?

Gramatické sklonění a stupňování

Německé slovo dick znamená v češtině tlustý a jeho používání není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Proč? Protože němčina má velmi propracovaný systém sklonění, který se liší podle toho, jestli použijete určitý člen, neurčitý, nebo žádný. A to může ze začátku pěkně zamotaná hlavu.

Když se podíváme na základní použití, narazíme hned na tři typy deklinace - silnou, slabou a smíšenou. Zní to složitě? Pojďme si to rozebrat na konkrétních příkladech ze života.

Představte si, že popisujete někoho nebo něco bez členu. Třeba říkáte tlustý muž - v němčině to bude dicker Mann. U ženy řeknete dicke Frau a u dítěte dickes Kind. Všimněte si, jak se mění koncovka podle rodu? To je ta silná deklinace v akci. A teď si přidejte další pády - v genitivu budete potřebovat dicken Mannes, v dativu zase dickem Mann. Akuzativ je trochu zrádný, protože jen u mužského rodu se změní na dicken Mann, zatímco žena a dítě zůstávají stejné jako v nominativu.

Docela jinak to funguje, když použijete určitý člen der, die nebo das. Tady nastupuje mnohem jednodušší systém - slabá deklinace. Řeknete der dicke Mann, die dicke Frau, das dicke Kind a ve většině ostatních pádů prostě přidáte koncovku -en. Není to najednou přívětivější?

A pak je tu ještě smíšená deklinace, která se používá s neurčitým členem ein nebo s přivlastňovacími zájmeny jako mein, dein. Ta kombinuje prvky obou předchozích systémů.

Ale to není všechno. Co když chcete říct tlustší nebo nejtlustší? Tady přichází stupňování. Druhý stupeň je jednoduchý - přidáte -er, takže dick se stane dicker (tlustší). U superlativu máte dvě možnosti: buď řeknete am dicksten (nejtlustší), nebo použijete určitý člen a řeknete der dickste.

Zajímavé je, že na rozdíl od některých jiných německých adjektiv se u dick samohláska v komparativu nemění. Není to tedy dück, ale prostě dicker. Malá úleva, co říkáte?

A teď si představte, že všechny ty stupňované formy musíte ještě skloňovat podle těch samých pravidel. V nominativu mužského rodu bez členu řeknete dickerer Mann, s určitým členem ale der dickere Mann. U superlativu pak der dickste Mann nebo predikativně am dicksten. Tahle kombinace sklonění a stupňování vytváří opravdu rozsáhlý systém tvarů, který vyžaduje hodně praxe.

Stojí za zmínku, že dick nemusí vždy znamenat jen tlustý ve smyslu tělesné stavby. V různých kontextech může vyjadřovat hustotu, sílu nebo intenzitu. Můžete mluvit o husté mlze (dicker Nebel) nebo silném přátelství. Gramatická pravidla ale zůstávají stejná, ať už mluvíte o čemkoli.

Pro nás Čechy je to docela oříšek, protože naše adjektiva fungují úplně jinak. Němčina má systematický, ale složitější přístup ke skloňování, který odráží bohatost germánských jazyků. Chce to čas a trpělivost, ale jednou to začne dávat smysl.

Tloušťka těla je často jen odrazem tloušťky duše, která se nedokáže naplnit ničím jiným než jídlem a prázdnými slovy.

Miroslav Kadlec

Kulturní kontext a citlivost výrazu

V němčině se slovo „dick běžně používá k popisu něčeho tlustého, silného nebo objemného. Jeho základní význam je zcela neutrální a popisný – jde o přímý ekvivalent našeho českého „tlustý. Jenže pozor, kulturní kontext může být v různých situacích úplně jiný.

Když mluvíte o tloušťce knihy, zdi nebo vrstvy materiálu, nikoho to neurazí. Tady je to jednoduché a věcné. Jenže jakmile použijete stejné slovo ve vztahu k člověku, vstupuje do hry celá řada kulturních a společenských faktorů, které úplně mění, jak takové slovo působí.

Němci jsou známí svou přímou komunikací a věcností. To je pravda. Nicméně i v německy mluvících zemích se v poslední době prosazuje mnohem citlivější přístup k tomu, jak mluvíme o lidském těle a vzhledu. Říct někomu rovnou do očí, že je „dick, může působit nezdvořile nebo dokonce urážlivě – zvlášť když to vypadne bez jakéhokoliv kontextu, který by to nějak zjemnil.

V lékařském prostředí se proto častěji setkáte s výrazy jako „übergewichtig (s nadváhou) nebo „adipös (obézní). Tyto termíny mají odborný charakter a působí profesionálněji, méně emocionálně nabitě.

Kulturní vnímání tohoto tématu se vyvíjelo postupně, podobně jako u nás. Starší generace používala slovo „dick poměrně volně a bez velkých rozpaků. Mladší lidé jsou dnes mnohem opatrnější a uvědomují si, že takové vyjádření může druhého zranit. Souvisí to s rostoucím povědomím o body shamingu a s větším důrazem na respekt k různorodosti lidských těl. V médiích, reklamě i běžné konverzaci se stále častěji setkáváme se snahou mluvit o těle inkluzivněji, bez hodnocení.

V rodině to může být ještě komplikovanější. Rodiče nebo prarodiče možná používají slovo „dick s dobrým úmyslem – třeba vyjadřují obavy o zdraví. Jenže dopad takových slov na sebevědomí a psychiku může být opravdu velký. Děti a dospívající jsou na komentáře o jejich těle extrémně citliví. I zdánlivě nevinná poznámka může zanechat dlouhodobé následky. Proto odborníci doporučují soustředit se spíš na zdravé návyky a celkovou pohodu než na konkrétní čísla na váze nebo centimetry.

Zajímavé je i to, jak se použití tohoto slova liší podle regionu. V různých částech Německa, Rakouska nebo Švýcarska existují místní dialektické výrazy nebo eufemismy, které znějí jemněji. Třeba slovo „kräftig (silný, statný) působí mírnějším dojmem, i když i tady záleží na tónu a situaci. V módním průmyslu se zase prosadily termíny jako „Plus-Size nebo „kurvige Größen (zakřivené velikosti), které mají pozitivnější nádech a snaží se zbavit stigmatu spojeného s nadváhou.

Synonyma a alternativní výrazy

Němčina nabízí opravdu širokou paletu výrazů pro to, co bychom česky nazvali „tlustý. Každé slovo má svůj specifický odstín a hodí se do jiné situace – podobně jako když si vybíráme, jestli někomu řekneme, že je „urostlý, „zavalitý nebo prostě „tlustý.

Začněme tím nejzákladnějším. Slovo fett znáte možná z označení tuku v potravinách, ale používá se i pro popis postavy. Je to přímočarý výraz, který slyšíte běžně na ulici i v obchodě. O něco kultivovaněji působí korpulent – tohle slovo volíte, když chcete být slušní, třeba v práci nebo při formálnějším rozhovoru.

Když listujete staršími knihami, narazíte na beleibt. Dnes to zní trochuknižně, skoro staromódně. Zajímavější je wohlbeleibt – tenhle výraz vlastně naznačuje, že člověk žije v hojnosti, má se dobře. Není v tom ta negativní nálož jako u jiných synonym. V každodenní mluvě se často setkáte s mollig – takové milé slovo pro zaoblené tvary, které nikoho neurazí.

Co když potřebujete mluvit o vážnější nadváze? Lékaři používají odborný termín adipös pro označení obezity. V běžnější řeči zní fettleibig nebo übergewichtig – tohle druhé doslova znamená „s nadváhou a uslyšíte ho jak v ordinaci, tak v televizi.

Neformální situace mají svůj vlastní slovník. Pummelig zní docela familiárně, rundlich (zakulacený) je zase diplomatičtější volba. V módních časopisech narazíte na vollschlank – takový hezký eufemismus pro větší velikosti oblečení.

Někdy nejde jen o tloušťku, ale o celkový dojem. Slovo stämmig popisuje spíš silného, robustního člověka – představte si třeba tesaře nebo dřevorubce. Massig zase evokuje mohutnost, velikost. V různých koutech Německa uslyšíte dialektové výrazy jako drall pro pevnější, baculatější postavu.

Když mluvíme o dětech, nejčastěji použijeme pummelig nebo pausbäckig – to druhé znamená doslova „s buclatými tvářemi a zní to roztomile, láskyplně. Naopak schwabbelig nebo wabbelig má negativní nádech – odkazuje na povislé, ochablé tělo, a to opravdu není kompliment.

Jak se v tom všem vyznat? Záleží na tom, kde jste, s kým mluvíte a co vlastně chcete říct. V nemocnici použijete jiná slova než v hospodě s kamarády. Jde o respekt, o to nenašlápnout vedle. Němci jsou v tomhle docela citliví – raději zvolí nějaký jemnější výraz, než aby kohokoli urazili.

Použití v německé literatuře

Slovo „dicke má v německé literatuře své místo už od středověku, kdy se germánské jazyky postupně vyvíjely do podoby, kterou můžeme rozpoznat i dnes. Toto přídavné jméno – v češtině bychom řekli „tlustý – se vine různými literárními žánry jako červená nit: od lidových příběhů a písní přes klasická díla až k moderním románům. Němečtí spisovatelé s ním pracují nejen v doslovném smyslu, když popisují postavy, ale také obrazně, kdy může získat celou paletu různých významů.

Jazyk	Slovo	Výslovnost (IPA)	Původ	Synonyma
Němčina	dick / dicke	[dɪk] / [ˈdɪkə]	Starohornoněmecké "dicki"	fett, korpulent
Čeština	tlustý	[ˈtlʊstiː]	Praslovanské *tьlstъ	tučný, silný, korpulentní
Angličtina	thick / fat	[θɪk] / [fæt]	Staroangličtina	chubby, plump, obese
Polština	gruby	[ˈɡrubɨ]	Praslovanské *grubъ	tłusty, otyły

Ve středověké literatuře se tímto slovem často charakterizovaly postavy, a nebylo to jen o vzhledu. Popisovalo to i společenské postavení člověka. Být podsaditější znamenalo v některých dobách, že se vám daří, že máte co jíst – prostě známka prosperity. To se odráží i v tehdejších literárních dílech. V rytířských eposech a dvorské literatuře sloužil fyzický popis k tomu, aby čtenář pochopil, kdo je daná postava a jaké má společenské postavení.

Baroko pak přineslo do němčiny bohatství metafor a obrazných vyjádření. Slovo dicke najednou získalo nové rozměry. Básníci a prozaici ho používali nejen pro lidské tělo, ale vyjadřovali jím třeba hojnost, nadbytek nebo přemíru něčeho. V alegorických textech mohla tloušťka symbolizovat hřích obžerství, jindy zase boží požehnání a blahobyt.

S příchodem osvícenství a klasicismu se všechno trochu změnilo. Spisovatelé začali klást velký důraz na přesnost a jasnost, což ovlivnilo i způsob, jakým popisovali své postavy. Literatura se stala analytičtější, více se zajímala o psychologii. Fyzické vlastnosti postav teď sloužily k tomu, aby odhalily jejich vnitřní svět a morální kvality.

Romantismus pak kyvadlo opět vychýlil směrem k expresivnějšímu vyjadřování. Slovo dicke se začalo objevovat v popisech přírody – husté lesy, mohutné kmeny stromů, bujná vegetace. Romantičtí autoři s ním malovali atmosféru, vytvářeli náladu, propojovali přírodní obrazy s lidskou existencí.

Realismus devatenáctého století zase přinesl pečlivé pozorování běžného života. Spisovatelé jako Theodor Fontane nebo Gottfried Keller používali slovo dicke v detailních popisech, které měly čtenáři ukázat autentický obraz tehdejší společnosti. Jak vypadá postava, jestli je hubenější nebo plnější – to všechno vypovídalo o jejím společenském zařazení.

Dvacáté století pak přineslo do německé literatury revoluci. Expresionismus, nová věcnost, poválečná literatura – každý směr pracoval s jazykem jinak. Slovo dicke se objevovalo v groteskních, přehnaných popisech expresionistů i v suchých, věcných pasážích nové věcnosti. Moderní němečtí autoři ho často používají ironicky nebo satiricky, komentují tím společenské normy a to, co považujeme za důležité.

Dnešní německá literatura pokračuje v této rozmanitosti. Současní autoři zkoumají témata tělesného obrazu, identity a společenského tlaku, který na nás všechny působí. Slovo dicke může být negativní i pozitivní – záleží na kontextu a na tom, co chtěl autor říct. Literatura tak odráží naše měnící se vnímání těla a vzhledu.

Regionální varianty a dialekty

V německy mluvících oblastech střední Evropy najdete ohromné množství místních výrazů pro slovo „tlustý. Standardní německé „dick je vlastně jen špička ledovce. Tahle pestrost jazyková ukazuje, jak se němčina vyvíjela po staletí v různých koutech Evropy, kde každý region si vytvořil své vlastní způsoby vyjadřování.

Když se vydáte do severního Německa, kde se tradičně mluví dolnoněmeckými nářečími, uslyšíte třeba „dik nebo „dick. Zní to možná podobně jako standardní němčina, ale zkuste to poslouchat – výslovnost je úplně jiná. V Hamburku nebo ve Šlesvicku-Holštýnsku zase místní často říkají „fett. Ano, je to slovo, které normálně znamená „tučný nebo „mastný, ale tady ho prostě běžně používají pro tlustého člověka.

Teď si vezměte Bavorsko a Rakousko – to je úplně jiný svět. Bavoráci milují slovo „feist, které má kořeny ještě ve staré němčině. A co je zajímavé? Neoznačuje jen někoho, kdo má pár kilo navíc, ale často to naznačuje, že se člověk má dobře, že je prosperující. V rakouských Alpách sice taky řeknete „dick, ale s tím typickým bavorsko-rakouským přízvukem, že vás hned poznají. Když chcete být elegantnější, použijete „stämmig nebo „korpulent.

Švýcarská němčina? To je kapitola sama pro sebe. Švýcaři sice používají „dick, ale zase po svém. Řeknou vám taky „fäischt nebo „umfangriich. A víte, co je na Švýcarech typické? Neradi to říkají přímo na rovinu. Raději se vyjádří nějak oklikou, aby to neznělo hrubě.

V alemannských nářečích – to je ta oblast od jihozápadního Německa přes Alsasko až do Švýcarska – uslyšíte třeba „dickicht. Tyhle dialekty jsou jako živá historie, zachovaly si staré výrazy, které už jinde vymřely.

Středoněmecké oblasti, jako je Hesensko nebo Durynsko, mají zase své speciality. Tamní lidé rádi zdůrazňují, tak řeknou „dick un fett – prostě tlustý a tučný dohromady, aby to mělo větší šťávu. Občas použijí „plump, ale pozor – to může znít trochu škaredě, jako že je někdo neohrabaný.

V Sasku to zase vyslovují úplně jinak, s tím charakteristickým saským přízvukem. A často to zkombinují s dalšími přídavnými jmény, aby to bylo výraznější. Slovo „beleibt, které ve spisovné němčině zní docela knižně a znamená korpulentní, tady používají mnohem častěji než kde jinde.

Není to ale jen o různých slovech. Záleží taky na tom, jak to kde vnímají. V některých oblastech když někomu řeknete „dick, je to skoro urážka. Jinde? Úplně normální, neutrální vyjádření, nikoho to neurazí. Prostě záleží na místním zvyku a kultuře, jak tahle slova znějí v běžném hovoru.